Jarní „superpotravina“
Mladé listy pampelišky patří k prvním čerstvým zeleným rostlinám roku. Obsahují vitaminy, minerály a hořčiny podporující trávení. V minulosti byly důležitou součástí jarních očistných kúr.
Taraxacum officinale
Vytrvalá bylina s přízemní růžicí hluboce zubatých listů a jasně žlutými úbory na dutých stvolech. Jedlá téměř celá rostlina – listy, květy i kořen.
Hluboce zubaté listy v přízemní růžici
Jasně žluté úbory na dutých stvolech
Nažky s bílým chmýřím vytvářející „bílou kouli”
Silný kůlový kořen a dutý stvol
Bílý latex ve všech částech rostliny
Listy pampelišky tvoří přízemní růžici. Jsou podlouhlé až kopinaté, hluboce vykrojené s typicky zubatým okrajem směřujícím ke špičce listu. Střední žilnatina je výrazná, listy bývají 5–25 cm dlouhé. Mladé listy jsou křehké a méně hořké, starší listy mají výraznější hořkou chuť.
Květy pampelišky jsou seskupeny v jednotlivých úborech na dutých, bezlistých, až 30 cm vysokých stvolech. Každý „květ“ se skládá z mnoha jazykovitých kvítků s jasně žlutými plátky. Květy se za slunečného počasí otevírají a za deště nebo v noci zavírají. Kvetení probíhá hlavně od dubna do června, ale květy se objevují po celé vegetační období.
Po odkvětu se z květů vyvíjejí drobné nažky zakončené chmýrem (padáček). Společně tvoří kulovité, bělavé „koule“, které se snadno rozpadnou při větru nebo dotyku. Semena jsou větrem roznášena na velké vzdálenosti, což vysvětluje, proč se pampeliška rychle šíří.
Pampeliška má silný kůlový kořen, který proniká hluboko do půdy. Kořen může být až 2 cm silný a 20–30 cm dlouhý, na řezu bílý a obsahující mléčnou šťávu. Květní stvoly jsou duté, bezlisté, snadno lámavé a po poranění také roní bílou šťávu.
Po poranění listů, stvolů i kořene vytéká z pampelišky bílá mléčná šťáva (latex). Může zanechávat na pokožce hnědé skvrny a u citlivých osob vyvolat podráždění. V lidovém léčitelství se šťáva používala zevně na bradavice, vždy však s opatrností.
Mladé listy pampelišky mají svěží, lehce hořkou chuť, která připomíná čekanku nebo rukolu. Hodí se do jarních salátů s vejcem, bramborami nebo jinou divokou zelení. Před použitím je můžete krátce namočit do studené vody, aby hořkost jemně ustoupila.
Květy pampelišky se tradičně macerují ve vodě s citronem a cukrem a vzniká hustý sladký sirup, často nazývaný pampeliškový „med“. Výborně se hodí na pečivo, do čaje nebo jako přírodní sladidlo.
Očištěné a usušené kořeny lze upražit dohněda a umlít. Vzniká bezkofeinový nápoj s lehce karamelovou a zemitou chutí, který může částečně nahradit kávu. Často se kombinuje s čekankou nebo obilninami.
Hořčiny obsažené v listech a kořeni pampelišky stimulují tvorbu trávicích šťáv. Tradičně se užívá jako jemný aperitiv před jídlem – například ve formě čaje nebo čerstvé natě v salátu.
Pampeliška je v lidovém léčitelství oblíbená jako bylina podporující činnost jater a žlučníku. Čaje z listu nebo kořene se používají v jarních očistných kúrách. U onemocnění jater či žlučníku je vždy vhodná konzultace s lékařem.
Listy pampelišky působí mírně močopudně a mohou podpořit vylučování vody z těla. Tradičně se používají ve směsích pro „odvodnění“ a detoxikaci. Při užívání diuretik nebo onemocnění ledvin je nutné poradit se s odborníkem.
Nálev z květů nebo listů pampelišky lze použít jako jemnou pleťovou vodu k osvěžení pokožky. V lidové tradici se mléčná šťáva opatrně používávala na bradavice – vždy však krátce a jen na malou plochu pokožky.
Díky hlubokému kořenu pampeliška narušuje zhutnělou půdu a přináší živiny z hlubších vrstev k povrchu. Posekaná nať se hodí na kompost nebo jako mulč.
Zlepšuje funkci trávicího systému, pomáhá při nadýmání a nechutenství.
Podporuje vylučování škodlivin z těla, čistí játra a ledviny.
Pomáhá při zánětech močového měchýře a ledvin.
Chrání buňky před volnými radikály a zpomaluje stárnutí.
Pomáhá spalování tuků a celkovému energetickému metabolismu.
Pomáhá regeneraci jater a jejich detoxikační funkci.
Pomáhá stabilizovat hladinu cukru v krvi a podporuje metabolismus glukózy.
Informace na těchto stránkách mají pouze informativní charakter a nejsou náhradou za odbornou lékařskou péči. Před použitím jakýchkoliv rostlin pro léčebné účely se vždy poraďte s lékařem nebo certifikovaným bylinkářem.
Některé rostliny mohou způsobit alergické reakce nebo interagovat s léky. Buďte obezřetní a v případě jakýchkoliv pochybností se poraďte s odborníkem.
Pampeliška lékařská roste na slunných loukách, v zahradách, parcích i městských trávnících. Daří se jí na narušených, živinami bohatých půdách, často v blízkosti lidských sídel. Snáší sešlapávání i pravidelné sečení a rychle znovu obrůstá. Vyskytuje se od nížin až po horské louky.
Informace o léčivých účincích jsou pouze informativní a nenahrazují odbornou lékařskou péči. Před použitím pro léčebné účely se vždy poraďte s lékařem nebo kvalifikovaným bylinkářem. Pokud si nejste jisti určením rostliny, nesbírejte ji a nevyužívejte!
Pampeliška často roste na trávnících, kde mohou být zbytky chemických postřiků, psí exkrementy či posypová sůl. Na jídlo sbírejte rostliny jen z čistých, málo frekventovaných míst, alespoň desítky metrů od silnic.
Pampeliška patří do čeledi hvězdnicovitých a obsahuje latex. U citlivých osob se mohou objevit kožní reakce nebo alergie. Při prvním použití začněte menším množstvím a sledujte reakci organismu.
Začátečník může pampelišku zaměnit za jiné žlutě kvetoucí hvězdnicovité (mléč, jestřábník apod.). Většina běžných druhů není vysoce jedovatá, přesto se vždy řiďte celkovým vzhledem rostliny – přízemní růžicí listů, dutým stvolem a typickým chmýřím semen.
Při onemocněních jater, žlučníku, ledvin nebo při užívání léků ovlivňujících krevní srážlivost a diuretik je vhodné konzultovat pravidelné užívání pampelišky s lékařem nebo lékárníkem. Byliny nenahrazují odbornou léčbu.
Mladé listy pampelišky patří k prvním čerstvým zeleným rostlinám roku. Obsahují vitaminy, minerály a hořčiny podporující trávení. V minulosti byly důležitou součástí jarních očistných kúr.
Pražený kořen pampelišky se používá jako bezkofeinová náhražka kávy s lehce karamelovou chutí. Byl oblíbený zejména v dobách nedostatku kávy.
Pampeliška výborně snáší sešlapávání, sečení i suché období. Prorůstá spárami chodníků a dokáže využít i malý kousek půdy, což z ní dělá typického „přeživšího“ městské přírody.
Pod názvem pampeliška lékařská se skrývá složitý komplex mnoha mikrodruhů. V praxi se však pro běžné poznávání i použití všechny označují jednoduše jako pampeliška.
„Znalost divokých rostlin spojuje tradiční moudrost našich předků s moderním vědeckým poznáním.“